Jak správně používat zubní kartáček?
K většině výrobků, které si zakoupíme v obchodě, dostáváme neviditelně drobným písmem napsaný návod k použití. U běžných manuálních kartáčků se jaksi předpokládá, že s nimi zacházet umíme. Ostatně většina z nás je používá několikrát denně, tak co na tom vymýšlet za složitosti? Ale ono to tak snadné není. Vše začíná už výběrem vhodného kartáčku, z těch všech nepřeberných možných typů, velikostí a tvrdostí. Když už tedy konečně vybereme nějaký ten hustý, měkký s rovným zástřihem a relativně malou hlavičkou, co si s ním počít?
Podívejme se, co vlastně od kartáčku očekáváme a pokusme se najít nejvhodnější techniku. Cílem zubního kartáčku je, aby účinně a zároveň co nejšetrněji mechanicky rozmělnil zubní povlak na všech místech zubních plošek, kromě mezizubních, kam se dostane jen mezizubní kartáček. Když bychom se pídili, která místa jsou nejzásadnější pro účinnost prevence, protože v nich vzniká při ponechání zubního povlaku nejvyšší riziko vzniku zánětu dásní jako prologu paradentózy, pak je to bezprostřední kontakt zubu a dásně, jinak řečeno obvod zubu. Tento prostor se nazývá dásňový žlábek a proti zranění z jídla je chráněn u zdravého zubu vyboulením krčkové skloviny zubní korunky, která nad ním dělá jakýsi ochranný kryt. Jeho hloubka je zhruba 1 a půl milimetru. Pokud v tomto prostoru necháme hromadit se zubní povlak bez jeho každodenního opakovaného a detailního rozrušení, pomnoží se v něm do čtyř dnů bakterie, které poškozují dáseň a způsobují její zánět. Cílem zubního kartáčku je tedy zasáhnout s maximální šetrností do dásňového žlábku všech zubů a každý den zub do hladka vyčistit až k dásni zcela do hladka. Pokud bychom nechali dáseň zanícenou kdekoliv a u kteréhokoliv zubu několik desetiletí, což z nás mimochodem díky naší přirozené nedůslednosti činí většina, zánět se změní časem v paradentózu, která bývá hlavním důvodem ztráty zubů v populaci.
Za osvědčenou techniku vztahující se k práci s jednosvazkovým kartáčkem je považována tzv. technika Bassova. V minulých letech byla různě modifikována, neboť se jí dávaly za vinu ústupy dásní při jejím provádění tvrdými kartáčky. Dnes již máme na výběr mnoho vhodných měkkých a hustých kartáčků, které nám umožňují tuto techniku provádět zcela bez rizik a obav z poranění dásně.
Technika spočívá v šikmém nastavení hlavy kartáčku na přechod zubu a dásně pod úhlem 45° směrem do dásňového žlábku a v provádění krouživých pohybů bez výrazného tlaku na kartáček. Čištění se provádí postupným posunováním pracovní plochy kartáčku po celé zubní řadě zevnitř, zvenku a s konečným dočištěním horních plošek stoliček. Po vyčištění by měly být na jazyk zuby hladké až k dásni, a tím chráněné proti zánětu dásní. Zní to jednoduše, ale v praxi není tak jednoduché to provést technicky zcela správně. Podmínkou zvládnutí je proto především opakovaný nácvik přímo v ústech – nejlépe pod kontrolou osobního trenéra (dentální hygienistky).
Abychom měli na pečlivé vyčištění kartáčkem dostatek klidu, pomáhá zkusit provádět čištění na sucho bez zubní pasty, což nám jednak sníží stres způsobený pěněním pasty a umožňuje nám to se s čištěním přesunout například k televizi, ke knížce, do vany či klidně do auta. Právě takové zboření stereotypů může být zlomové pro potřebnou dostatečnou účinnost naší hygieny.
MUDr. Libor Zdařil,
odborný garant projektu Republika bez kazu
