Jako lékař chápu zdravotní i ekonomickou sílu prevence

Byla devadesátá léta obdobím, kdy se v českém prostředí probouzel zájem veřejnosti o preventivní péči o ústní dutinu, anebo bylo naopak zapotřebí tento zájem stimulovat ze strany stomatologů a dalších odborníků? Jakým způsobem probíhala „kampaň“ či osvěta?

Když jsme zahajovali výuku, občas jsme se setkávali i s negativními reakcemi ze stran zubních lékařů. Báli se, že je připravíme o práci, o pacienty. Ale podpora těch druhých, těch, kteří v dentální hygienu věřili, byla silnější. Jako lékař jsem chápal potřebu prevence, její sílu jak zdravotní, tak i ekonomickou. To byl jeden z motivů, proč jsem se angažoval ve snaze založit školu pro dentální hygienistky. Navíc mi ten projekt připadal smysluplný, díky němu jsem se seznámil se vzdělávacím programem ve Švýcarsku a navštívil tamní školu. Dávalo to všechno logiku. Osvěta byla u nás sice v plenkách, ale já tomu projektu prostě uvěřil. Navíc realizátoři myšlenky projektu vzdělávání dentálních hygienistek a autoři prvního vzdělávacího programu – tedy MUDr. Korábek pro odbornou část, PhDr. Knor pro pedagogickou část a RNDr. Milcová pro legislativní část – byli všichni velmi zapálení a přesvědčiví. Tomu se nedalo nepodlehnout.

Byla prevence ústní dutiny v období komunismu fatálně a celoplošně zanedbávaná? Přicházely první podněty ke zlepšení stavu po revoluci v roce 1989 ze zahraničí? Z jakých zemí a v jaké formě?

Nemohu úplně popsat, jak fatální byl stav prevence před listopadem 1989, ale je řada zdravotních ukazatelů, na nichž lze pozitivní změnu a vliv před a po vzniku profese dentální hygienistky vysledovat. To by uměli lépe popsat odborníci stomatologové. Jak jsem se již zmínil – hlavní část koncepce byla švýcarská. Věděli jsme o dentální hygieně v USA, ale Švýcarsko je přece jen v Evropě a jejich model byl bližší našemu vzdělávání.

Když jste v roce 1996 školu zakládal, nechyběli vám žáci i vyučující? Byli na pracovním trhu „odborníci“, kteří by na vaší škole vyučovali? Byl zájem ze strany žáků? 

Co se týče dřevních počátků školy, byli jsme velmi optimističtí. Mezi stomatologickou veřejností jsme získali informace o tom, že zájemců o studium by měl být dostatek. A nakonec jsme pro myšlenku vzdělávání dentálních hygienistek nadchli i řadu lékařů, kteří se v prvních letech na výuce aktivně podíleli. Naší školou prošla plejáda odborníků, jen namátkou zmíním profesora Hořejše pro oblast stomatologické rentgenologie či profesora Řeháka pro obor chirurgie. Z VÚS přišla celá řada odborníků – prof. Broukal, prof. Dušková nebo doc. Krejsa a jiní. Oporou týmu vyučujících nám jsou dlouhodobě např. Mgr. Knorová, MUDr. Nováková, MUDr. Korábek a další. Není zde prostor je všechny vyjmenovat a urazil bych ty, které teď nejmenuji, ale všichni nám dali něco ze sebe. Všichni tito lidé připravovali a doplňovali vzdělávací sylaby, sami je studentům prezentovali, a navíc nastavili vysokou úroveň vzdělávání na naší škole tím, že studenty i osobně zkoušeli.

Jaká je aktuální situace v ČR? Není v současnosti v českém školství takto specializovaných škol příliš mnoho? Anebo naopak absolventi nezvládají pokrývat poptávku po dentálních hygienistkách? Liší se situace podle krajů ČR?

Jsem velmi potěšen, že i po 25 letech zájem o profesi dentální hygienistky neutuchá, a máme tedy stále velké množství uchazečů. K vaší otázce o počtu škol. Dělal jsem si celosvětovou statistiku o tom, kolik mají vyspělé státy, kde je dentální hygiena realitou, těchto odborných škol na počet obyvatel. Vychází mi přibližně jedna škola na zhruba 2 miliony obyvatel. V ČR už bylo dodnes otevřeno 14 škol vzdělávajících dentální hygienistky, což je asi 1:750000 obyvatel. Domnívám se, že na naši zemi a potenciální trh s pracovními místy už je to trochu moc, ale zatím není nikdo, kdo by se nad tím zarazil a řekl – tak už dost. Mám tak jen strach, aby nezačala úroveň vzdělávání v našem oboru devalvovat.

Jak byste popsal obor „dentální hygienistka“? Jaké předměty se na vaší škole vyučují a čím jsou zajímavé?

Dentální hygienistka je oborem, který mě stále okouzluje svojí moderností, dynamičností a tím, jak je po všech stránkách pozitivní. Nenajdete na ní negativní rys. Zkuste to. Nenajdete. A tak ne náhodou se ve světovém měřítku obor dentální hygienistka dlouhodobě umísťuje na nejvyšších příčkách hodnocení jednotlivých profesí s tím, že tyto jsou posuzovány na základě řady kritérií – prostředí v zaměstnání, ohrožení nezaměstnaností, vzdáleností do práce, jednání kolegů, potřebnosti, platového ohodnocení atd.

Trápí mě jedna otázka: proč se v češtině používá termín „dentální hygienistka“ a nikoliv „dentální hygienista“? Je snad profese určená speciálně pro ženy? A je v zahraničí tento obor vnímaný z genderového hlediska stejným způsobem?

Proč se používá výraz „dentální hygienistka“ přesně nevím. Patrně došlo hned na počátku někde na úřadě při pokusu o překlad termínu „dental hygienist“ k jednoduchému přechýlení do češtiny. Zpočátku jsme to v ČR řešili tak, že i muži absolventi byli hygienist-ka. Přechylování do mužského rodu už je však nyní úřady tolerováno, takže lze používat tvar hygienista. Profese sama o sobě je pravděpodobně z historických důvodů vyhrazena spíše pro ženy. V mezinárodním srovnání se však zastoupení mužů v této profesi velmi liší.

Vaše škola je soukromá, a studenti či jejich rodiče tedy musí do vzdělání investovat. Vyplatí se tato investice z finančního hlediska? Jaký titul či diplom získávají absolventi vaší školy a jak rychle a s jakým platovým ohodnocením nalézají uplatnění na trhu práce?

Podle mého názoru se do vzdělání vyplatí investovat vždy. Trh práce dentálních hygienistek u nás není nasycen. Zatím. Ale existuje jakási statistická mez a je otázkou, zda, až bude překročena, nenastanou svízele, ve kterých by se profese jako celek mohla ocitnout. V současnosti absolventi naší školy získávají titul DiS. a absolventi oboru na VŠ mají titul Bc. Platové ohodnocení absolventek exaktně neznám už proto, že často pracují v soukromých stomatologických ordinacích a tyto informace jsou důvěrné. Ale na druhé straně neznám jedinou dentální hygienistku, která – pokud chce pracovat a neklade si nereálné podmínky – by v ČR nesehnala dobře placené zaměstnání v oboru.

Nastává dle vašeho osobního názoru v české společnosti obrat k lepšímu v oblasti preventivní péče o chrup? Vyhledávají dospělí a děti ordinace dentálních hygienistek včas a v dostatečné míře? Máte nějaký recept na další zlepšování aktuálního stavu?

Musím zopakovat, že nejsem odborník na stomatologii, ale z pohledu mírně zasvěceného laika bych situaci shrnul takto: profesi dentální hygienistka a školy pro ni v ČR máme, a to dokonce už 25 let. Většina odborné veřejnosti si práci dentálních hygienistek oblíbila, a tak se tato nová profese organicky začleňuje do moderního stomatologického týmu. Rovněž pacienti, a to jak dospělí, tak i dětští, si na dentální hygienu přivykli, vyhledávají ji a jejich zájem stále stoupá. Lze říci, že většina z nás dentální hygienu považuje za běžnou součást péče o vlastní zdravotní stav.
Vylepšovat se dá asi vždy a všude a já si netroufnu radit nikomu ze zodpovědných orgánů, co a jak by se mělo dělat lépe. Ale v tom všem, co jsem výše uvedl, se řadíme k moderním, progresivním a zdravotně kultivovaným národům. A pozor! Ne všude v západní Evropě je tomu tak.